fbpx

Dítě a canicross

inetenziveka_press-54

S narůstajícím zájmem o canicross roste i počet dětí a juniorů, kteří tomuto sportu propadli. To je samozřejmě pro celý sport skvělé. Čím více mladých, tím nám poroste stabilnější závodnická základna. Jen je dobré si na nějaké věci dát pozor. Tak jdeme na ně.

 

Věk dítěte a velikost psa

Psychologové se shodnou, že zhruba od dvanácti let se děti zvládnou plně postarat o domácího mazlíčka a v jejich vývoji to přináší řadu benefitů. Mladším dětem tedy musí pomáhat dospělý. To je psychická stránka. Ale co ta fyzická? Děti rostou. U psů klademe důraz na to, aby začali trénovat až jako fyzicky zralí. Do té doby je socializujeme, zvykáme na různá prostředí a necháváme je nabírat kondičku běháním na volno. U dětí by to mělo být podobné. Většinu času by měly věnovat tréninku bez psa. Ideálně v atletickém oddíle, kde se jim bude věnovat trenér. Naučí se základy běhu, běžecké abecedy a naučí se pracovat se svým tělem.


Když si budou jistí, tak jim můžeme zapřáhnout psa. Ale pozor – adekvátně velkého. Není možné nechat běhat 30 kg dítě s 35 kg velkým psem, který tahá jak o život. A pokud zrovna doma nemáte tak akorát velkého psa, ale jen svého super tahače, tak holt budete absolvovat tréninky ve třech. Dospělý, dítě a pes.

S adekvátně velkým psem mohou běhat samostatně. Pro děti je ale lepší skupinový trénink. Ty bohužel v canicrossu organizované nejsou. Sem tam je proto dobré vyrazit na společný trénink nebo se domluvit s někým v okolí.

Napadlo vás pořídit dítěti psa na canicross? Tak vezměte v potaz, že pes žije v průměru dvanáct let. Od pořízení štěněte se k tréninku canicrossu dostanete nejdříve za rok. A také je možné, že hafan pak zůstane vám. Takže pokud doma psa máte, začnete raději trénovat s ním.

 

Vzdálenosti

V canicrossu trénujeme na klasické závody vzdálenost kolem 5 km. U dětí by to mělo být výrazně méně.

6–8 let 500 m až 1 km

8–11 let kolem 1 km

12–14 let 2-4 km

15 let a více mohou trénovat už běžné vzdálenosti

Běh se psem je pro pohybový aparát fakt zátěž. Se psem by proto rostoucí děti měly běhat kratší tratě a svou vytrvalost i rychlost si naběhat na atletických trénincích.

 

Četnost tréninků

Rádi opakujeme, že pravidelnost je základ. Pro psa rozhodně a pro děti také. Ale zrovna s canicrossovými tréninky to není radno přehánět. Jednou týdně tréninky bohatě postačí. Se psem, který je menší a nemá až takovou sílu, mohou trénovat 2x týdně. Pokud chcete na závody pořádně připravit psa, tak zbylé hafanovy tréninky odvede někdo dospělý.

Závody

Sem tam porovnat síly je fajn. Děti se na závodech učí férovému chování a celkově pracovat s emocemi jako je strach na startu, vyčerpání v cíli atd. U canicrossových závodů je ale několik zádrhelů.

Málokdy jsou otevřené kategorie po ročnících. Pokud vůbec dětská kategorie je, tak je tam velký věkový rozptyl. Pro některé to tak může být demotivující. Ale když se na to podíváme z druhé strany, tak je tím můžeme namotivovat k tréninku.

Druhým faktorem na závodech je pes. Dítě, které má svého hafana a připravuje si ho tedy samo, by za přípravu a péči o psa mělo být oceněno. Je samozřejmě snazší si vzít od rodičů natrénovaného psa. To se ale v závodech nepočítá. Vyhrává nejrychlejší. Takže s tímto faktem bychom my dospělí měli počítat a s dětmi to pořádně probrat.

Dítě a pes je skvělá kombinace. Společně se toho mohou opravdu hodně naučit. Tedy hlavně to dítě od psa. Ať už to je zodpovědnost, péče o druhé a nebo  disciplína. Ale je dobré myslet na to, že canicross bohužel stále ještě není sport jako je atletika se systematickou přípravou dětí a juniorů.

Tak pojďme společně podpořit naše naděje a bezpečně je tímto sportem provést až k závodům.