Do roka na Sibiř

Sérii rozhovorů s účastníky podzimního ME ve Francii rozšiřuje Roman Habásko, který se jako jediný Čech účastnil se psy severského plemene v kategorii velkých spřežení. Víte, kolik hodin denně zabere příprava na 400km závod?

Jméno: Roman Habásko

Disciplína: Spřežení 5–8 psů severského původu

Umístění: 9. místo

Plemeno psa: Sibiřský husky

Jak jsi se k ježdění se psem dostal?

To už je docela dávno, ale tím impulsem bylo ukončení cyklistické kariéry. Po úraze a hledal jsem možnost sportovního vyžití. A jelikož jsem začal hodně jezdit na Šumavu, kde jsem se seznámil s Václavem Krásným, který v té době zapřahal deset psů plemene Siberian Husky, rozhodl jsem se, že si tohoto psího parťáka pořídím. A tak jsem v roce 1994 koupil prvního psa Iloase Kehro alias Max. No a do roka jsem měl doma pejsků pět.

Co pro tebe mushing znamená?

Svobodu, plnění si vlastních snů, ale i dřinu a odříkání.

Jsi romantik nebo sportovec-dravec?

Dříve spíše dravec, posledních několik let si závody jezdím spíše užívat. Takže nyní romantik se smečkou dravců.

Máš někdy chuť pověsit to na hřebík a sportovat si jen tak, sám se sebou?

Pokaždé když jedu závod delší než několik set kilometrů a vidím ty oddané psy, jak se dřou, jen aby nás dostali do cíle. Pak si říkám že žádné vítězství, žádný dokončený závod nemá větší cenu něž zdraví psů. Na druhou stranu touha psů pracovat i v těch nejtvrdších podmínkách je nezdolná a mě nutí pokračovat dále.

Kolik máš doma psů a kolik času ti tak zabere jejich trénink?

Doma máme s přítelkyní celkem dvacet psů. Patnáct haskounů, čtyři Border Colie a jednoho Parson Russla Teriéra. Trénink spřežení začíná koncem srpna zhruba na deseti minutách, v prosinci, kdy trénujeme nejdéle, zabere jeden trénink kolem šesti hodin. Takže nyní když zapřahám je to na celý den. Ráno napojím a lehce nakrmím. V deset jedu na trénink z kterého přijedu po třetí odpoledne. Než se postarám o psy, je tma a domů jdu po páté. Takže deset hodin jen u pejsků. Mám prostě štěstí že s nimi mohu trávit tolik společného času.

Trénuješ zvlášť sebe a zvlášť psy nebo se ti daří trénink vás obou skloubit dohromady? Musíš vůbec trénovat sám sebe?

Trénuji hlavně psy, na nich záleží nejvíce. Když se nedokážou dostat do cíle sami, já je tam nedokážu odvézt. Takže hlavně pejsky. Ale vzhledem k narůstající chuti, váhy a jiných, budu muset po letech opět začít něco dělat. 😀 Asi se budeme potkávat na akcích Běhej se Psem.

Byla tvoje příprava nějak speciálně upravená pro ME?

Příprava na závod nebyla nijak valná. Na sprintové závody netrénuji už několik let a jelikož v půlce ledna odjíždíme na závod Femundlopet 400km v Norsku, trénoval jsem v době konání šampionátu cca. 40 km. To se samozřejmě projevilo na naší rychlosti a celkovém devátém místě.

Co se ti na ME líbilo?

Krásný areál a hlavně technická trať plná zatáček. Výborná parta lidí a večeře pro mushery. 😀

Co se ti naopak nelíbilo?

Čekal jsem trošku delší a náročnější trať pro velké týmy psů. Být tak trať o několik kilometrů delší. 🙂

S jakými ambicemi si na ME jel?

Asi bych měl napsat, že jsem jel obhájit titul z posledního šampionátu ME IFSS 2012, ale věděl jsem že vzhledem k tréninku to nepůjde, a tak jsem jel do Francie jako podpora týmu ZeroDC. Medaile jsou k ničemu, zážitky – ty mají pro nás větší cenu.

Jaké jsou tvé další (nejen) sportovní plány?

Budeme se snažit dokončit úspěšně závod Femundlopet 400km. Tím úspěšně nemyslím vyhrát, ale dostat se zpět ve zdraví do cíle. Možná zimní šampionát IFSS, rozšířit na jaře smečku o pár psích mlaďochů, a za rok odjet za sněhem na Sibiř, kam nás již několik let zvou.