Hlavním článkem týmu je vždycky pes

Verča Navrátilová je naší úspěšnou reprezentantkou a členkou Non-stop – Behějsepsem týmu, která závodí v bikových a koloběžkových disciplínách. Letos se rozhodně neztratila a obhájila druhé místo v koloběžce se dvěma psy na mistrovství světa. Jak se k ježdění vlastně dostala a jak moc dobrodružné byly tak velké závody v Polsku?

Jak jsi se vlastně k ježdění se psy dostala?

Lákalo mě to od děství. Samozřejmě moje představa zahrnovala v té době hromadu sněhu, saně a nejméně osm krásně chlupatých psů severského plemene Samotná cesta k individuálním disciplínám byla ale mnohem později: dostala jsem do rukou docela zlobivou fenku, temperamentní kříženku huskyho. Velmi dobře tahala, unavit ji na kole byla dobrá cesta, jak z ní za krátký čas udělat relativně hodného psa a mít ji celou dobu pod kontrolou Pak už byl jen krůček vyrazit s ní na první závody a začít se poohlížet po specializovaném plemeni, protože fenka nebyla moje.

Představíš nám vaší smečku?

Naše smečka zahrnuje celkem 7 psů, šest holek a jednoho psího kluka. Šest z nich jsou závodní, Evropští saňoví psi, sedmá fenka je kříženka VOK x MOK. Součástí našeho teamu je můj přítel Vašek Vančura, který s našimi psy také závodí a to hlavně v koloběžce a kole s jedním psem.

Co tě na takhle velkých závodech nejvíc překvapilo?

Bahno Jsme zvyklí na ledasco, sezona off-snow bývá hodně blátivá, ale že toho bláta bude tolik, že nám bude přetékat vrchem do vysokých holínek, to jsem teda na MS nečekala

Jaké byly v Polsku tratě? Slyšeli jsme, že to bylo docela dobrodružné…

Ano, souviselo to právě s tím povrchem. Některé úseky byly krásné, ale v některých úsecích člověk opravdu bořil celé boty a nedaly se objet, bylo problém vůbec udržet koloběžku rovně, nebyly vidět kořeny, bořili se psi a vlastně se moc nešlo ani odrážet Mimo vytrvalých deštů se na tom podepsalo i to, že ještě při prohlídce tratě tam jezdil obrovský harvestor.

Jsi už podruhé vícemistryně, takže příští rok budeš brát první místo?

Pokusím se o to Já mám ale radost i z druhého místa, loni jsem jela se ,,starými“ holkami, letos už s jejich dcerami. Byl to jejich čtvrtý závod v životě, takže jsem z jejich výkonu měla obrovskou radost.

Na co se zaměříte v tréninku na příští rok?

Nejvíc určitě na moji techniku jízdy na koloběžce i na kole. Právě v bahně mám velké problémy a často padám, zrovna v Polsku 2x

Blíží se Mistrovství Evropy na sněhu, budete tam?

Rádi bychom, nejede se tam ale naše hlavní zimní disciplína – skijöring se dvěma psy. Pokusím se tedy nominovat do kategorie C (čtyři psi), zatím ale ještě nevím, jestli se mi je podaří kvalitně seběhat dohromady, protože spolu ještě neběželi.

Máš nějaké rady pro začínající koloběžkáře – závodníky? Na co nezapomenout?

Na psa . Je dobré mít pořád na paměti, že to je ten hlavní článek. Měli bychom se k němu chovat velmi empaticky a zodpovědně v tréninku i závodě, protože pracuje jen pro nás a všechno okolo zápřahu by se mělo podřizovat jemu a jeho pohodlí.

Myslíš si, že kolobezka je lehčí pro kluky nebo holky?

Myslím si, že je to téměř vyrovnané. Kluci mají větší sílu v odrazu, holky jsou zase lehčí váhově. Záleží hodně na trati, ale celkem pěkně si konkurujeme Pravda je, že kluci často nadávají, že se my, holky, jen vozíme, zatímco oni si to musí oddřít V Česku se vlastně tato disciplína ani na muže a ženy nedělí.

Verče moc děkujeme za rozhovor a těšíme se, až se k nám s Vaškem přidají jako instruktoři na koloběžkové víkendovky! To bude jízda!