fbpx

Ovce do kotce nepatří

Oslí život IV. Pokračování oblíbeného seriálu o výchově mushingového psa.

Hledám si kámoše

Už nějaký ten pátek chodíme na společné tréninky. Běhám si tam na volno. Je to hustý. Dvacet psů na vodítku a já jim všem šéfuju. Jsem nejlepší. Plahočí se jako želvy a v cíli jsem první já.

Oslo vidí společné tréninky snad až příliš ze své perspektivy. V něčem pravdu ale přece jen má. Čas od času navštívit se štěnětem trénink skupiny zkušenějších psů má několik výhod. Dozvíte se základy ještě před tím než sami poprvé zapřáhnete. Pes si zvykne běhat ve skupině dalších psů a máte možnost zapracovat na jeho ovladatelnosti mezi nažhavenými a štěkajícími psy. To později tisíckrát oceníte. Sami si můžete také zaběhat. To rovněž později jako když najdete… Hlavní význam je ale v socializaci. Ukázat štěněti, že canicross je přátelské setkání a ne bojový ring je alfa a omega. Společné tréninky vedou zpravidla canicrossaři, kteří mají pod palcem základní informace o zapřahání a jsou schopní a hlavně ochotní je předávat dál. V canicrossu je, narozdíl od sofistikovaných a technicky náročných psích sportů jako je agility, jen několik málo pravidel. O to důležitější ale jsou a pokud je budete hned od začátku dodržovat, je jen minimální riziko, že ublížíte sobě, psovi nebo ostatním.

První postroj

A je to tady. První narozky. Jedna svíčka je sice trochu trapná, ale fotr říkal, že tak je to vždycky. Nejdřív vám prý počet svíček na dortu připadá malý a od určitého věku zase příliš velký. No, horší jsou každopádně ty kšírky nebo co jsem to vlastně dostala.

Oslo se v první chvíli asi cítíla jako kluk, co dostal místo vzduchovky stojan na noty. Brzy ale pochopí, že postroj je ta nejlepší věc na světě, kterou mohla dostat. Jako správní rodiče jsme jeho pořízení věnovali náležitou pozornost. Nakonec to zas taková bojovka ale nebyla. Stačilo si odpovědět na pár otázek. Kolik můj pes měří v kohoutku? U psů do kohoutkové výšky 40 cm je prakticky jedinou volbou postroj do poloviny zad a to bez ohledu na to, jaké disciplíně se chcete věnovat. U vyšších psů záleží především na tom, do čeho se s nimi chcete pustit. Jestli vás lákají především procházky, pak vám i pro většího psa bude stačit postroj do poloviny zad. Chcete-li se vrhnout na canicross, dogtrekking nebo rychlejší disciplíny, pak je jasnou volbou dlouhý postroj dosahující až ke kořeni ocasu. Oslo bude chtě nechtě sporťák a v balíčku měla zabalený dlouhý postroj Free motion.

Mám postroj, tahám

Super, dostala jsem trapnej dárek. Něco jako ponožky. A první čeho jsem se dočkala, že ho obratem schoval do skříně. To je jako co?

Oslo sice dostala postroj, ale to rozhodně neznamená, že by ho měla hned nosit. Právě naopak. Ze začátku je lepší, když postroj dostane jen na trénink tahání a ne jindy. Když učíme psa tahat, na což se s Oslou právě chystáme, musíme vytvořit stereotyp: Mám postroj = Tahám. Neočuchávám. Nehraju si s ostatními. Nevenčím se. Zkrátka a dobře postroj oblékáme jen na “práci”, aby si psi nevytvořili hned zpočátku špatné návyky. Nemá moc smysl táhnout cestou na trénink psa na postroji a přitom ho okřikovat, ať netahá. Zní to logicky, ale ne vždy se to dodržuje. Málokterá borderka má v kotci ovečku nebo slalom na hraní.

Příště Oslo poprvé vyběhne. Přidáte se?

Rozpis společných tréninků najede TADY

Další příběhy o výchově psího sportovce

Oslí život I

Oslí život II

Oslí život III

Oslí život V

Oslí život VI