Pulka poprvé v Česku

misecky-2

Tenkrát poprvé

Jsou v životě “poprvé” a “poprvé”. Z některých zbude jen hořkost na jazyku a touha co nejrychleji zapomenout, některým se po čase jen blahosklonně smějeme. Na druhou stranu i taková zapoměníhodná “poprvé” vzbuzují někde hluboko v mysli pozitivní emoce. Mají to v povaze. Asi proto, že jsou z podstaty neopakovatelná anebo snad proto, že jsou jejich účastníci rádi, že takové “poprvé” ve zdraví přežili.

A pak jsou tu “poprvé” prodchnutá milými pocity, nostalgií a sladkými vzpomínkami. “Poprvé”, o kterém bude dnes řeč, je naštěstí právě tohoto druhu. Odehrálo se v neděli 21.1.2018 v Horních Mísečkách v Krkonoších. Poprvé se tam v historii českého mushingu, jakkoliv je krátká, jel závod v kombinaci.

Pramáti canicrossu

Kombinace je disciplína, která v sobě skrývá esenci a historii sportování se psem. Může se to zdát jako odvážné tvrzení, ale pokud mně dovolíte širší začátek, pokusím se to obhájit.

Psi byli od pradávna využíváni k tažení nákladů. Dávno před tím než se s nimi začalo sportovat, pomáhali lidem. Hlídali, lovili a tahali náklad a obvykle to dělali všechno najednou. Tažení nákladu je z hlediska dalšího vyprávění nejzajímavější. K přepravě se využívaly saně rozličných konstrukcí (fakt saně – sněhu bylo víc a k tomu čím severnější kraj to byl, tím důležitější psi byli).

Jedním z takových typů saní byla pulka. Malé saně tažené lidmi, soby nebo, světe div se, psy. O významu pulky v historii budiž nám důkazem některé prameny, které o saních využívaných Roaldem Amundsenem při jeho cestě na jižní pól, hovoří jednoznačně jako o pulce. Pulku využívaly (a stále využívají) arktické oddíly řady armád. Ve Skandinávii je pulka oblíbená pro zimní výlety se psy i bez nich.

amundsen a pulka

Amundsen s „mini“ pulkou na cestě k Jižnímu pólu

V praxi byla pulka hojně využívána v Norsku v druhé polovině 20. století horskými záchranáři. Ti ji naplnili obvazy, rumem a dlahami, zapřáhli do ní psy a na lyžích vyráželi hledat zraněné nebo ztracené duše v nedozírném norském “fjellu”.

Tímto bodem se oklikou dostáváme ke sportování se psem. Záchranáři všech časů jsou osobnosti s velkým egem, touhou po adrenalinu a více či méně skrývanou (a jistě zaslouženou) touhou po uznání. To vše v tom nejlepším slova smyslu! Všechny tyto vlastnosti je předurčily k tomu, aby v době, kdy nebylo koho zachraňovat, mezi sebou soutěžili. Třeba o to, kdo je lepší lyžař a má silnějšího psa.

Představuju si to asi takhle:

“Steine Ivare, vezmi pulku a psa a kdo bude poslední tamhle na kopci, zachraňuje příště nahatej.”

Ať už to bylo jakkoliv, začali se v před nějakými 50 lety pořádat v pulce soutěže. Z nich už pak bylo jen kousek ke skijoringu, tedy “pouhému” lyžování se psy. To mohlo být nějak takhle:

“Máš možná silnějšího psa, protože utáhne pulku, ale ten můj je rychlejší. Dneska necháme pulku doma a rozdáme si to jenom se psy,” navrhl Lars.

“Chachá,” upřímně se mu vysmál Gunar, ale výzvu nakonec přijal.

Z nákladní pulky se záhy vyvinula speciální závodní pulka a ze záchranářské kratochvíle svébytný sport. Postupem času se utvořila i závodní pravidla a z tohoto podhoubí vyrostla disciplína, které dnes říkáme kombinace. Svého druhu je tak pulka, kombinace a skijoring předkem všech mladších a zatím nesrovnatelně oblíbenějších disciplín jako je canicross, bikejoring a scooterjoring.

Kombinace jako svébytná disciplína

V kombinaci se první polovina závodu jede s pulkou a druhá bez ní. Pulka s postrojem pro psa se dovažuje podle hmotnosti psa (aby si nemohl Lars stěžovat, že má slabšího psa). Váží přesně 70% jeho hmotnosti (např. pes 36 kg, pulka 26 kg). Závodí se na dvě kole, každé zhruba 5-8 km.

vancura behejsepsem freemotion

První kolo se jede s pulkou, druhé bez ní… (Vašek Vančura)

misecky-1

 

V kombinaci se sice závodí na každém evropském a světovém šampionátu, na jiných závodech však jen zřídka a i ve Skandinávii je tato kategorie jen velmi slabě obsazená. Možná je to pro její náročnost, ale možná jen proto, že zatím nedostala v Evropě příležitost a dostatek zasloužené pozornosti. Na českých závodech se v ní až do neděle 21.1.2018 také nikdy nezávodilo.

První české závody v kombinaci

Na tradičních závodech v Horních Mísečkách pořádaných Sokolem Maxičky dostala poprvé svou šanci. Na start se postavilo sice jen 6 borců, vyjádřeno však v procentech, nemá takový nárůst závodníků žádná jiná disciplína.

Úskalí (a zároveň půvab) pulky se skrývá i v depu mezi prvním a druhým kolem, kde musí borci odepnout pulku, sami se připnout za psa a vyrazit do druhého kola. I šestice závodníků s tím na Mísečkách trochu bojovala, ale nakonec všichni do druhého kola odstartovali. Jejich přechod z pulky do skijoringu byl sice pomalejší, ale byla v něm vidět soustředěnost a svého druhu fortelnost. Ostatně mít se kam zlepšovat je nejlepší motivace…

simon cipro skijoring

Šimon Cipro zápasí s odepnutím psa v depu

 

Od začátku závodu, který se jel na 2×5 km se na čele držela trojice Vančura, Suchý, Ženíšek, která dorazila do cíle prakticky současně, zvítězil Jirka Suchý, druhý byl Vašek Vančura a na třetím místě dojel Michal Ženíšek. O bramboru svedli souboj Šimon Cipro a Václava Kuříková, která byla ve finiši lepší a dojela si těsně pro 4. místo. Po technických problémech (s lyží, nikoliv pulkou), dorazil do cíle i Kryštof Spilka.

Má kombinace a skijoring budoucnoust?

Záleží na závodnících. Myslím, že už jen fakt, že se závod jel ukazuje, že se tahání se psy jako sport posouvá kupředu. Pokud budeme o tomto sportu mluvit, zabývat se jím, sbírat zkušenosti a závodit, bude se bez nejmenších pochybností rozvíjet. Disciplíny jako je pulka a skijoring kultivují prostředí tahání se psem, navazují na historii tohoto sportu, dávají příklad toho, co je se psy možné a vytváří povědomí a zkušenosti. Posouvá to dopředu českou špičku a vytváří podhoubí, ve kterém se pak skvěle daří “přístupnějším” disciplínám jako je canicross. A to je dobře.

Co si o tom myslíte? Napište nám na Facebooku.

 

misecky-6Spokojený autor tohoto příspěvku, Šimon Cipro, v cíli závodu.