Se psem v Japonsku – 1. díl

Tomáš se sebral a odletěl pracovně do Japonska. Doma ale nechal svou fenku Malinu, se kterou tvoří nerozlučnou dvojku. Dlouho se nerozhodoval, sbalil jí batůžek a nechal si jí letecky „poslat“. V první části rozhovoru na téma „Se psem v Japonsku“ se dozvíme jak probíhá letecká přeprava psa a jak se následně Malina poprala s tak zásadní životní změnou.

Pracovně ses dostal do Japonska a rozhodl ses s sebou vzít psa – mohl bys představit kde jste a na jak dlouho tam pobudete?

Jsme na ostrově Hokkaido ve městě Sapporo, což je úplně na severu Japonska. Někdo si možná vybaví, že se zde konala v roce 1972 zimní olympiáda, na níž vybojoval Ondřej Nepela zlatou medaili v krasobruslení, Helena Šikolová bronz v běžeckém lyžování a hokejistům to taky cinklo bronzově, to hrály ještě legendy jako Hlinka, Nedomanský, Holíci a další.

Že na světě nenajdete město s větším počtem obyvatel a větším úhrnem sněhových srážek současně, jsem se dozvěděl až tady. Ale až na množství sněhu tu panuje v podstatě stejné počasí jako u nás. Není to tady úplně to „typické“ Japonsko, co si každý vybaví: velké chrámy, Geishy, Godzilly… Říkám, že tady je Hokkaido, ne Japonsko a Japonci mi na to přikyvují. V zimě se sem jezdí lyžovat za údajně nejlepším prašanem na světě. Blízkost moře a sibiřský vítr dělají svoje. Proto je poměrně zajímavé, že zrovna na Hokkaidu spatřil světlo světa první umělý sníh. V létě naopak Japonci z jižních končin přijíždí za vlídnějším počasím, trochu se ochladit. Celkově je to tady spíše venkovský kraj – s výjimkou dvoumilionového Sappora, obklopený divokou přírodou. Jakmile sleze sníh, tak za chvíli je v lese vegetace do pasu nebo až nad hlavu a ptáci cvrlikají, až vás z toho může bolet hava. Ale k jádru otázky.

Já bych bez Maliny na delší dobu nikam nejel. A podle toho jsem si taky vybíral, kam bych mohl do světa vydat, i když jsem si vybírat nemohl. Když jde vůl štěstí naproti, tak si na něj asi sedne. I když mě mnozí nabádali, abych Malinu nechal doma třeba i na dva roky, tak já jsem měl svou hlavu. Beru to tak, že jsem tu teď doma a jak dlouho tady zůstanu, to se teprve uvidí. A pes je prostě člen budoucí rodiny. Tímto bych chtěl vzkázat, že hledám hodné a milé děvče pro… Eheh, kde jsem to skončil? Přijel jsem na půl roku, prodloužil smlouvu na další rok a mým cílem je, aby mi nabídli pokračování i potom, protože by to znamenalo, že jsem svou práci odvedl dobře. A jestli v takovém případě zůstanu, nebo nezůstanu, to se teprve uvidí. Musím brát ohledy i na Malinu. Některým lidem jsem takticky neřekl, že si ji do Japonska nakonec beru, ale určitě to už vědí a nebudou se na mě zlobit. Ostatně jsem už skoro dospělej. Taky záleží na panu Kim Čong-unovi, který si nehraje, ale zahrává, neboli zlobí.

18491790_10208457768818315_952095582317473600_o

Jak to bylo s leteckou přepravou psa? Jak to Malina zvládla?

Asi bych měl nejdřív říct, že jsem si sem Malinu nevzal hned. Za prvé to nebylo technicky možné, protože serologické vyšetření na vzteklinu, které potřebujete získat po naočkování psa, musí být starší šesti měsíců, což těsně nevycházelo. Myslel jsem si, že ji nechám přepravit o něco později během zimy, ale nakonec z toho vyplynulo, že bude nejlepší počkat do jara. Ostatně pokud letíte stejným letadlem, je to poměrně levné. Ať už letíte kamkoli, nevěřte tomu, že musíte využít cargo společností a snažte se najít aerolinku, která vám umožní přepravit psa ve stejném letadle spolu s vámi. Žádný rozdíl v tom není, větší pes také poletí jako cargo (menšího můžete mít ve schránce na palubě), akorát nebudete cpát do kapsy peníze někomu třetímu. Čili jsem byl rád, když jsem nakonec pochopil a dohledal, že za přepravu nezaplatím jmění, i když jsem byl připraven to udělat. Vzaly za své úvahy, že psa přepravím jen do Tokia a potom pronajatým autem (s nějakým kolegou řidičem) nebo objednám pet taxi do přístavu a následně poplujeme lodí na Hokkaido a pak zase autem nebo pet taxi do vnitrozemí. Vážně mi z toho šla hlava kolem. Považte, že mě přeprava vyšla na cca na 9 tisíc, s cargo společnosí jen do Tokia by to bylo třikrát tolik a dál do Sappora si řekla japonská strana o skoro 40 tisíc., přičemž letecká přeprava je v Japonsku vůbec nejlevnější způsob cestování se psem v ceně něco málo přes tisícovku za let. Ušetřené peníze jsem mohl investovat do docela pěkného bydlení. Další důvod, proč jsem si Malinu nevzal hned, je ten, že jsem potřeboval udělat kus práce a získat důvěru, trochu se tu rozkoukat a zařídit bydlení pro oba, což taky nebylo úplně snadné, protože ne v každém bytě můžete mít psa a už vůbec ne velikosti Maliny nebo většího. A pokud neumíte Japonsky, výběr se vám ještě více zužuje. Takže jsem v podstatě neměl na výběr a vzal, co se nabízelo, a jsem s tím velmi spokojený.

18278791_10208354760883181_6129721508577079988_o

Let zvládla Malina naprosto na jedničku, až mi spadla na letišti v Praze brada, měl jsem neskutečnou radost, že vůbec nekňourala. Pobyt v přepravce jsme v podstatě netrénovali, na poslední chvíli to nemělo smysl. Věděl jsem z jednoho závodu, že to zvládá, ale to je o dost jiné. Výběr přepravky správných rozměrů byl trochu oříšek, doporučuji to nepodcenit. Do ní strčte pár hraček, se kterými si pes sice nebude hrát, ale bude u sebe mít něco, co zná. A nějaký ten fetiš v podobě vašeho propoceného trička. V letadle jsem byl zprvu nervózní, protože jsem si přečetl, že bych měl pro jistotu upozornit posádku, ať upozorní zástupce kapitána, ať upozorní kapitána, ať upozorní autopilota, že je na palubě pes, slíbili mi, že to zjistí a pak na mě zapomněli. Těsně před startem mi pak řekli, že jsou na palubě psi dva, takže mě uklidnilo, že v tom Mali není sama. Aspoň pro první let a na ten další už věděla, do čeho jde. Přestup v Německu trval asi 7 hodin a za tu dobu jsem ji nemohl vidět. Ve Frankfurtu je prý perfektní zvířecí servis, takže jsem byl v klidu a myslím, že to tak bylo lepší. Vítání na letišti v Osace proběhlo sice jen přes mřížku přepravky, ale na jedničku. Když ji přiváželi, viděl jsem, jak se jí mrská ocásek a když mě poznala, začla kňučet, ale velice rychle se dala uklidnit a zůstala klidná až do karanténní prohlídky, která trvala pár minut, za což jsem byl rád. Oficiálně může trvat až 12 hodin, pokud splníte veškeré náležitosti ke vstupu psa na území Japonska, jinak až 180 dní, což ní hrozivě, ale to je možné snad jen v případě, že někoho vůbec nenapadne, že by měl pro psa mít doklady nebo podstoupit nějaká očkování; starostlivě se mnou předem komunikovali, takže jsem věděl, že máme vše splněné. Na domácí let z Osaky do Sappora jsme čekali venku před odletovou halou a přidalo se k nám několik dalších psích cestovatelů. S dalším letem to bylo trochu horší. Nevím, jak se mi to povedlo, ale zavřel jsem do přepravky pet lahev s vodou, takže ji museli zaměstnanci letiště vyndat a Mali se z toho vystrašila, takže mě volali, abych ji uklidnil.Taky chtěli připevnit na přepravku pítko a chladící pásy, protože svítilo sluníčko a bylo poměrně horko. Vnitrostátní lety jsou v nízké letové hladině a tak může být v letadle horko a některé plemena vám v létě odmítnou přepravit. Nakonec vše dobře dopadlo a z letiště domů nás už odvezl kolega.

18278887_10208354765163288_8703534502486415664_o 

…. pokračování příště 🙂