fbpx

Oslí život I

V šesti dílech Vás seznámíme s prvním rokem fenky saňového psa Oslo. Co dělat se štěnětem, než můžete začít trénovat? Jak se připravit na první závody? Přečtě si sami.

Jsem Osel, 24 kilo a 5 měsíců. A to jméno je prostě úlet. Jsem totiž fena evropského saňového psa. Ale co nadělám. Názorově se prostě s mými pánečky rozcházím. Na některých tématech se nimi rozhodně neshodnu. Třeba na krmení 8× denně nebo přivolání na zapískání. Mám svou hlavu a svobodu. A basta!

V následujících dílech porosteme spolu s Oslinkou. Co dělá a jak se připravuje na kariéru mushera. Zkusím popsat chyby, kterých jsme se s našimi předchozími psy dopopustili a zkusím se jim vyhnout v případě Oslo. Se psaním skončím až společně s ní absolvujeme první závod. Na úspěch ale neexistuje univerzální recept, můžeme za rok slavit nebo i plakat. Bude to překvapení pro všechny strany.

6fdba359-7788-4de6-829e-9013abf95c96

Pes pro psí zápřahy

Na to že jsem holka a k tomu dost mladá, jsem docela macík. Táta 30 kg, máma 32 kg – předpoklady mám teda slušný, ale znáte to, otec je vždy nejistý a sousedovic ořech se kolem mámy pořád ometá.

Oslu bych v tomhle ohledu rád uklidnil. Početí to bylo pečlivě plánované. Její táta jezdí ve spřežení na tratích až kolem 60 km. Přesto je netypicky velký a zvládá zrychlit na sprintových tratích. Máma je sprinťák, který přeci jen lépe zvládá tratě do 20 km. Idea spojení byla jasná – nakombinovat vytrvalost a rychlost při zachování velikosti. Teorie bývá ale šedivá a nám nezbývá než čekat, co vyroste na zeleném stromě života.

Chcete si pořídit psa na tahání? Promyslete nejdřív, jaká kategorie vás zajímá nejvíc.

Canicross? Po zkušenostech si myslím, že pro běhání je nejlepší pes do nějakých 25 kg. V tahu vám už hodně pomůže, ale nebude vás vláčet. Běhat s velkým a rychlým psem je nepohodlné, někdy i bolestivé a vyžaduje to dost běžeckých i canicrossových dovedností. Pro dlouhodobou sportovní kariéru je menší pes rozhodně lepší. Koloběžka nebo lyže? Tady se naopak většího psa bát nemusíte. Potřebujete, aby vám co nejvíce pomohl. Ideál je pes kolem 30–34 kg, větší psi už špatně snášejí teplo a nemají zpravidla takovou vytrvalost. Plemeno je otázka vkusu. Většinu psů jde tah naučit. Samozřejmě pokud vaše ambice sahají vysoko, je nejspolehlivější cesta speciální kříženec typu ESP.

Odložte strach a vychovávejte

Ty dveře jsou lákavý. Stačí nepozorovaně čekat až je panička otevře. Potom jí rychle proběhnout mezi nohama, skočit na kuchyňskou linku, sežrat bábovku, rozťapat bahno po gauči a pověsit se na záclony. Vyjde to vždycky, jen je potřeba nahodit smutnej výraz až mě chytí.

Jeden z běžných omylů začátečníků, kteří si psa pořídí v první řadě na tahání, je strach, že usměrňováním přebytku energie a obecnou poslušností, ztratí pes drive. Postupujete-li důsledně, žádnou obavu z vyprchání běžeckého apetitu rozhodně mít nemusíte. Naopak si tím ušetříte řadu problémů v budoucnosti. Není nutné, aby vás pes vláčel na obojku a není ani nutné, aby o krmení věděla celá vesnice. Tom Andres, jeden z nejlepších musherů současnosti, považuje „použitelnost“ psa v každodenním životě za naprostý základ: „99% času trávíme se psem doma, na cestách nebo péčí o něj. 1% zbývá na zapřahání. A chtěli byste psa, co vám dělá radost jen 1% času, co spolu trávíte?“

55d4bb60-5502-4de7-9fcd-7b3652e78ebc

Autor: Šimon Cipro

Článek vznikl pro časopis Psí sporty

Další příběhy o výchově psího sportovce

Oslí život II

Oslí život III

Oslí život IV

Oslí život V

Oslí život VI