fbpx

9 dní a 10 etap v Alpách, už jste slyšeli o Trophée des Montagnes?

Trophée des Montagnes neboli Trofej hor je extrémní canicrossový závod, který se tento rok koná od 3. do 11. srpna ve Francouzských Alpách. Takže je vám asi jasné, že u něj nemůžeme chybět.

Našimi velvyslankyněmi jsou Janča, Týnka a Baru a jejich chlupatci a už teď se poctivě připravují. TdM má totiž celkem přes 60 km v 10 etapách za 9 dní, to vše v lyžařských střediscích, kde většina etap začíná výběhem sjezdovky (prostě lahoda). Jak závod vypadá a jak probíhají přípravy?

Montána v číslech

TdM, nebo taky Montána, je opravdu extrém. Stačí se jen podívat na čísla ohledně trati:

  • Celková délka je 63,7 km
  • Celkové převýšení 3 360 m
  • Běží ve 4 lyžařských střediscích (Oz en Oisans–Allemont–Villar Reculas–Auris en Oisans)
  • Jedna etapa je i noční závod

Jedná se o jedinou akci tohoto typu na světě a účast bývá velká a mezinárodní, většinou kolem 20 zemí. Na závod můžete registrovat dva psy a poté je střídat podle výkonu, odpočinku a potřeby.

Jak vypadají etapy?

Sobota až pondělí v Oz en Oisans 

  • 1. etapa – začíná se veterinární přejímkou, uvítacím ceremoniálem a pak se v 19:00 startuje z Le Bessay na 5,3 km.
  • 2. etapa – startuje se hned druhý den ráno a běží se také 5,3 km.
  • 3. etapa – o 24 hodin později je trasa opět dlouhá 5,3 km.

Úterý v Allemont

  • 4. etapa – má 7,5 km a startuje se v 9:30 ráno.

Středa a čtvrtek ve Villard Reculas

  • 5. etapa – v dalším středisku se startuje v 9 ráno a běží se už 8,1 km.
  • 6. etapa – druhý den se běží 8,9 km.

Pátek až neděle v Auris en Oisans

  • 7. etapa – je páteční noční závod o délce 4,5 km.
  • 8. etapa – běží se hned druhý den ráno a to 5,6 km.
  • 9. etapa – ten samý den, tedy v sobotu, se v podvečer ještě běží 4km trasa.
  • 10. závěrečná etapa – startuje se v 9:30 ráno a trasa je dlouhá 8,5 km.

Ve stupňující se únavě se chyba udělá snadno a je potřeba být opatrný.

Hlavní cíl: přežít a zkusit závod dokončit

Spousta závodníků v průběhu etap odpadá, a tak jich závod dokončí méně než odstartovalo. Naše holky do toho jdou s optimismem, elánem, humorem, ale taky pokorou. Jak vypadají jejich tréninky? Každá to pro vás shrnula po svém.

Janča

“Přípravu jsem si představovala 100% jinak, ale snažím se trénovat co nejvíc mi to čas dovolí. I tak si nemyslím, že je to dost, abych na závodě něco dokázala, ale s tímhle cílem jsem se tam vůbec nehlásila, takže vlastně pohoda.

Můj jediný cíl je si to ve Francii užít a neumřít. Doufám, že aspoň ta troška kilometrů a kopečků, co jsem naběhala, bude stačit k tomu, abychom to já i psi přežili ve zdraví.

Nějaké ty kopce byly také na závodě Dog Epic, který si myslím, že je super zkušeností jak pro mě tak pro psa. Vyzkoušeli jsme si běhat 3 dny za sebou. V závodním tempu. Kdy byl pes dostatečně motivovaný ostatními psy. Vyzkoušeli jsme si všechny druhy startů, vyběhli pár kopečků, do kterých bych se sama musela hodně nutit a vlastně bych je už v půlce vzdávala.

Jako dvounohá čás týmu jsem si ještě zaběhla Horskou výzvu, konkrétně tedy trasu short. Se psy jinak běhám nejvíce na volno. Samozřejmě nevynechávám ani tréninky v zápřahu, a to jak canicross, tak koloběžku, kde stojím na brzdách a chci po psech, aby šli silou a nešli do rychlosti.
Poslední měsíc mám doma ještě druhého psa, který se mnou jede na Montánu, a tak je těžší skloubit tréninky tak, aby tahali oba dva. Ale koloběžka je v tomto případě super pomocník. ”

Týnka

“V první řadě se snažím běhat do kopce a z kopce. Kdo mě zná tak ví, že mám problém v hlavě a strašně jednoduše se vzdávám. Moje příprava je tedy hlavně o tomhle – nevzdat se, jít přes bolest a nekomfort. Naše tréninky vypadají asi nějak takhle:

  • Běhání se psy na volno – 45–90 minut v kuse (maximálně čurpauzy nebo kochání se výhledy), cíl je nevzdat jediný kopec (pak následuje nějaká nezdravá tučná odměna :)).
  • Canicross s oběma psy – Lego má tréninky kolem 3 km v plné rychlosti se zastávkami na moje/jeho vydýchání. Tyhle tréninky dělám hlavně pro jeho motivaci. Rozárka běhá delší úseky (5–6 km) na vytrvalost, nechci po ní žádnou rychlost, klidně může klusat, ale jde přede mnou a pomáhá mi hlavně do kopečků (a to i psychicky, nemám pak potřebu se na to vykašlat).
  • Tahání kola – trénink pro oba psy, ve velmi pomalém tempu, maximálně 250metrové úseky a několik opakování, Lego asi 8x, Rozárka 4x (pak na to kašle).
  • Plavání – jednou do týdne jsme jeli na Kosov nedaleko Prahy, nejdřív běh a pak plavání.
  • No a na radost běháme po rovnice a z mírného kopečka – na udržení mojí (!) motivace.

Tohle tak nějak střídám, moc nad tím nepřemýšlím, ale každý den se snažíme dělat aspoň něco. Pokud psi tahají kolo, tak jdeme pak večer ještě běhat na volno. V týdnu máme všichni dva dny pauzu. Každopádně mám pocit, že natrénováno fakt nemáme, potřebovala bych naběhat víc metrů do kopce a potřebovala bych víc času na přípravu. Ale nevzdáme se, kdyžtak to dojdeme.”

Baru

“Připravuji se dost intenzivně, řekla bych. Poměrně hodně času trávím uvažováním, kolik a jaké jídlo s sebou povezeme. Otázka jídla je pro mě zásadní. Pokud nastane ta nejhorší možná situace a já budu nevyspalá a hladová, nebude to vůbec příjemné pro nás pro všechny. Takže jídlo, cukr (hodně cukru), další jídlo a pití je u mě na prvním místě. Pocit nervozity ve mně navíc značně umocňuje fakt, že náš odjezd na Montánu byl skutečně důkladně promyšlený, viz obrázky níže.

A teď vážně. S holkama řešíme dostatečně vybavenou lékárničku pro nás i psy, zdravotní pojištění, lékařské prohlídky. Dále je také třeba myslet na veterinární opatření. Jelikož se ve Francii vyskytují odlišní parazité než u nás v ČR, musíme zajistit vhodné odčervení. Podle pravidel pořadatele musí být všichni psi očkovaní proti psincovému kašli, na který já běžně neočkuji. Navíc fly čeká ještě preventivní prohlídka.

Taky jsem udělala zásadní změnu v krmení. fly je během celé sezóny bez problémů na Kaniko Adult, do Francie jsem se ale rozhodla přejít na Kaniko Active, takže aktuálně krmím Adult a Active půl na půl. A ve Francii chci krmit jen Active a k tomu Energy paté.

Co se týče tréninku samotného, fly se téměř neměnil. V tahu trénuje 1–2x týdně. Intervalově canicross, navíc trénink doplňuji koloběžkou – tu máme s fly rády, a tak ji máme tak nějak za odměnu. Opět intervalově 4–5x 400 až 500 metrů. Navíc mě teď fly na volno doprovází na mé běžecké tréninky, které jsem chtě nechtě zařadit musela. Takže zkoušíme naběhat nějaký ten objem. Pak plaveme (fly plave, já už o něco méně). No a díky tomu, že jsem z Liberce, mám jednu velikou výhodu, nedá se tu totiž neběhat do kopce.

Když to shrnu, na dechberoucí výkony to nebude, ale doufám, že máme natrénováno alespoň tak, abychom to obě v pořádku dokončily.”

Jak holky závod zvládají, jak vypadá jejich jídelníček, jak často venčí a krmí čtyřnožce, to všechno vám budeme průběžně reportovat přímo z místa dění v dalších článcích. Tak jim i dalším českým borcům držte palce!