fbpx

Evropský saňový pes a láska na první tah

stenata_53_den3

Evropský saňový pes a láska na první tah

Tento kříženec již více než dvacet let dominuje sprintovým mushingovým disciplínám a stále nabírá na popularitě. Dnes už ho nevlastní jen zarytí zkušení musheři, ale i spousta začínajících závodníků. Přispívá k tomu určitě i jeho neustálá chuť pracovat a nekomplikovaná povaha. 

Kde se vzal?

Za zemi původu se považuje Norsko. Velmi oblíbeným sportem je zde takzvaná pulka, která byla a stále je využívána jako dopravní prostředek lovců i rodin pro výlety do přírody. V této zemi dříve panovala přísná karanténa, která nedovolovala dovoz klasických saňových psů. Do zápřahu v pulce se tak používaly různá plemena, velmi často také německý krátkosrstý ohař. Odtud už zbýval jen malý krůček k tomu, vyzkoušet je na závodech. Díky následnému křížení vzniklo to, co dnes považujeme za evropského saňového psa, neboli ESP.

Kříženec s rodokmenem

Základ tedy tvoří německý krátkosrstý ohař (NKO) ze skandinávských linií (cca 75 % a více). Do něj je přikříženo určité procento závodních greyhoundů (v případě kříženců pouze těchto dvou plemen jsou často označováni jako greyster). Někteří chovatelé přidávali pointry nebo alaskany (=další ze závodních kříženců, používaný spíše pro delší tratě). Dnes se kříží především mezi sebou, první generace totiž nebyly zdaleka tak kvalitní.

Označení evropský saňový pes (ESP) bylo především českou specialitou, ale nyní už se často využívá i ve světě jako European sled dog (ESD). Určitě k tomu přispělo i to, že česká štěňata bývají považována za velmi dobrá a běhají v mnoha zemích. Mimo ESP a alaskana se v mushingovém světě můžete setkat také s názvem Eurohound, což znamená, že pes má v sobě okolo padesáti procent krve ohařů, zbytek je alaskan

Tito psi nikdy nemají průkaz původu a ani ho mít nebudou. Chovatelé si ale velmi pečlivě vedou rodokmeny, takže se lze dopátrat mnoho let zpět až k čistokrevným zakladatelům. Z rodokmenu lze dohledat také jednotlivé procentuální zastoupení plemen. Právě díky různému poměru se mohou jednotlivé vrhy vzhledově i povahově velmi lišit.  

Hlavním a nejdůležitějším kritériem pro výběr chovných jedinců je jejich výkonnost na závodech, a to zejména v mezinárodním porovnání. Stále by mělo docházet ke křížení toho nejlepšího s nejlepším. Jen tak si totiž uchovají svoji výjimečnost. 

Vzhled

Vzhledem připomínají především německého krátkosrstého ohaře, a to včetně barev. Často jsou ale vyšší, mají delší končetiny i záda. Výška se pohybuje většinou v rozmezí 65–72 cm u fen a 68–76 cm u psů. Váhově asi 25–31 kg u fen a 28–38 kg u psů. Rozdíly v jednotlivých chovech mohou být velmi velké i v závislosti na tom, jakou disciplínu chovatel jezdí. 

Aktivní blázen?

Aktivní jsou, to ano. I povaha se v obrovské míře dědí po rodičích, takže je vždy dobré je oba znát a udělat si jasnou představu o tom, co vás čeká. Při dostatečném vyžití nebývá problém je mít v bytě a odpočívat se naučí stejně jako jiná, pracovní plemena. Oproti čistokrevným ohařům se liší zejména schopností jít za hranu vyčerpání a bolesti, což je skvělé při práci, v životě to občas může přinést určité komplikace. V ostatních vlastnostech se zase tolik neliší. K lidem i ostatním psům by měli být nekonfliktní. Obecně jsou velmi tvární a dá se s nimi pracovat i v jiných sportech než jen v mushingu. Vše však záleží na výchově a kvalitní socializaci. 

Pro koho se hodí?

Jejich plný potenciál využijí především ti, kteří plánují se aktivně účastnit závodů. Naopak pokud člověk chce pouze skvělého parťáka pro svůj aktivní život, bez závodění, mnohem jednodušší soužití i výběr štěněte bude mít mezi čistokrevnými NKO, kteří disponují velmi podobnými povahovými vlastnostmi, ale zároveň je u nich chov řízen klubem a vrhů je mnohonásobně více. Kvalitních vrhů ESP je totiž poměrně málo, pořadníky jsou dlouhé, cena je vyšší a bez kontaktů se k takovým štěňatům zájemce víceméně nedostane. Pokud i tak toužíte po ESP, vaše cesta by primárně měla vést na závody, kde máte možnost tyto psy vidět naživo, popovídat si s jejich majiteli, případně dostat kontakty na chovatele. 

A pozor! U jednoho evropáka většinou neskončíte ☺

Napsala Veronika Navrátilová